Co se k čemu hodí
K zelenému trávníku se zase hodí pískově žluté nebo okrové tóny. Není na škodu si připomenout, že hlavní komunikace vedoucí k domu by měla být širší (120-150 cm), přímá a rovná, se začištěnými okraji. Pokud po ní budeme jezdit autem, bude rozumné sáhnout po větších plochých kamenech a uložit je do betonového lože.
Jinak vystačíme s podkladem ze zhutnělého písku. Užší cestičky (60-75 cm, mezi záhony 40 cm) vedoucí zahradou mohou být klikatější, a plnit tak nejen praktickou, ale i okrasnou roli. Mohou být dlážděné opět většími plochými kusy, šlapáky zapuštěnými do země, které na sebe nemusí navazovat, ale měly by být jeden od druhého tak daleko, aby respektovaly přirozenou délku kroku (asi 70 cm). A protože budou vystaveny celkem velké zátěži, vybíráme kameny trvanlivé a odolné, s drsným povrchem (kvůli bezpečné chůzi). Šlapáky lze také zalít do betonu, stejně můžeme postupovat v případě valounků nebo oblázků či kamenné drti (ta ale není příliš praktická). K orámování cest a zpevněných ploch lze použít větší valouny.
Zpevněné plochy
Pevný povrchy budeme potřebovat v nejvíce zatěžovaných místech zahrady, například kolem bazénů, u venkovních teras, pod pergolami, u ohnišť a krbů, zkrátka většinou všude tam, kde budeme používat zahradní nábytek. Vybraný materiál by měl ladit se stylem a charakterem zahrady, doplňovat styl a architekturu domu. Čím bytelnější povrch budeme potřebovat, tím solidnější musí mít základ, nejlépe betonový.
Skalky
Do skalky vybíráme nejen kameny ploché (deskový vápenec, opuku, břidlici nebo andezit), ale také takové, aby vyčnívaly z jednolitého rámce skalky a zdobily ji. Bude-li kámen jednoho druhu, bude skalka působit celistvě a přirozeně, ale může se stát, že i poněkud nudně. Experimentovat se v tomto ohledu určitě vyplatí. Důležité však je, aby si jednotlivé kameny „slušely“, proto je vybíráme promyšleně. Pečlivě vybereme, kterou stranu kamene (nejlépe tu nejvíce dekorativní, se zajímavou kresbou nebo strukturou povrchu) určíme jako čelní, jak hluboko kámen ponoříme do země. Jinak by nejen dostatečně nevynikla jeho krása, ale celý „soubor“ by navíc mohl vypadat nepřirozeně.
Skulptury a solitéry
Monumentální kameny sluší každé zahradě (pokud není zrovna mini), výborně se vyjímají v sousedství okrasných trav a jehličnanů. Aby se solitér dostatečně vyjímal, měl by kolem sebe mít vegetaci menšího a pomalejšího vzrůstu. Odborníci doporučují postupovat při umisťování velkých balvanů do zahrady v optickém poměru 5:3:1. V praxi to znamená, že výška kamene by měla být rovna se má rovnat pětině plochy, kterou máme k dispozici, šířka monumentu by měla zabrat maximálně třetinu této rozlohy a jednička znamená počet kamenů na zmíněné ploše umístěných. Stejnými pravidly bychom se měli řídit i při umisťování skupiny kamenů. Jezírka, potůčky, fontány
Bez kamene si vodní plochy v zahradě lze představit jen těžko, protože kámen a voda k sobě zkrátka patří. Chce to ovšem už sofistikovaný pohled a přístup, takže si jen řekněme, že i tady se uplatní snad všechny typy a velikosti kamene: oblázky, valouny, placáky i velké kameny. Jezírko může přecházet v potůček nebo skalku (nebo v oboje zároveň). Jde však většinou už o náročnější projekt, s nímž je nejlepší se obrátit na odborníka. Této tématice proto věnujeme některý z příštích článků. A že vodu v zahradě nemáte a na budování skutečné vodní plochy si netroufáte? Nezoufejte, šancí pro vás je suché jezírko v japonském stylu. K jeho instalaci budete potřebovat jen bílý jemný písek dekorativně upravený jako mírné „vlnobití“, hory a vodopády zase nahradí pečlivě vybrané a naaranžované kameny.
Text: Alena Mullerová