Už jako malé děvčátko jsem si představovala, že to nekonečně modré nebe, které vidím z ulice nebo z okna svého pokojíčku, je jakási záhadná modrá plocha plná střapatých bílých děr, kterému lidé – netušila jsem proč – říkají oblaka a mraky. Říkala jsem si, že v té nekonečné modré hladině je asi vytvářejí neopatrní ptáci nebo do všech koutů pronikající vítr. A právě za tou blankytně modrou kopulí se nachází obrovský bílý prostor plný andělů, přání a sněhobílého světa.
Je to zvláštní, ale tato naivně dětská až pohádková představa mne nikdy neopustila a je ve mně přítomná dodnes. Bílou barvu vnímám jako jednoznačného favorita mé osobní barevné palety, a těžko si dokáži představit místo, kde bych ji podvědomě nehledala nebo nechtěla vidět. Jistě, k ženě se tak nějak podvědomě bílá hodí, ale pro mne je více, než pouhou barvou oděvů, koupelny nebo doplňků. Je mým životním stylem a reprezentuje mne jako osobnost.
S bílou barvou lidé od pradávna spojovali zejména čistotu, nevinnost a svobodu. Stála na druhé straně jako protipól černé či červené barvy. Symbolizovala přitom pravdu, spravedlnost, toleranci a porozumění. Byla ambasadorem velkých ideálů a neměnných lidských hodnot i celé společnosti. Vždyť nakonec sníh, malé dítě, nevěstu i povlečení na postele máme hluboko v paměti zakódované jako bílé, čisté a dokonale harmonické.
V dospělosti mě na bílé rovněž oslovila její velmi zvláštní, téměř neočekávaná nejednotnost spojená s její základní symbolikou. Proč tuto barvu východní kultury vnímají jako barvu smrti a místo nového začátku? Tyto kultury bílou považují za začátek nového převtělení, či dokonce za vstup do nirvány. Skutečně v nás vyvolává dojem světla, neboť má nejen nejvyšší koeficient odrazivosti, ale i lehkosti. Vyjadřuje osvobození, uvolnění a odchod od všeho, co nás brzdí a omezuje. V našem vnímání bývá opravdu novým začátkem, absolutní svobodou pro všechny možnosti, nepopsaným listem papíru a čistým stolem.
Bílá dokáže rozšiřovat prostor, neboť je odvážně jasná a plná světla. Zároveň přitom ve světě barev plní neutralizující úkol. Pokud ji využijeme jako pozadí, všechny věci, které se před ní nachází – zdůrazníme. V jiných barvách dokáže zažehnout světlost a posilnit jejich výrazové schopnosti. Smíchaná s krycími barevnými pigmenty oslabuje jejich účinek a zesvětluje je. Matné povrchy těchto odstínů poté působí pastelově, lehce a vzdušně.
V první řadě tuto barvu vyhledávají lidé vyrovnaní, otevření a sebevědomí. Člověk, který má oblíbenou bílou barvu se vyznačuje značnou sebedůvěrou a působí jako samostatná, hrdá a tvořivá jednotka. Osoby ve svém okolí často vnímá spíše kriticky, zejména v případech, když se jedná o někoho, kdo prezentuje a vyznává jinou barvu. Nositel bílé barvy mívá dar ovlivňovat ostatní do takové míry, že nabývají pocitu, že právě on je jejich dobrodincem. Bílá barva má vnitřní sílu, vyzařuje z ní jakýsi prapůvod spokojenosti a vyrovnanosti. Na druhou stranu, ostatní barvy nebude nikdy vnímat jako svou konkurenci či soupeře.
Možná právě v těchto charakteristikách a souvislostech se dá nalézt mé celoživotní zaujetí a vášeň pro bílou barvu – pro její dokonale jednoduché, čisté a fascinující univerzum. Myslím si, že na tomto místě musím zásadním způsobem své nynější myšlenky a úvahy upřesnit. Pokud jste si představovali, že mluvím o jedné, takříkajíc univerzální bílé – nejste daleko od pravdy. Bílá, stejně tak jako ostatní barvy, disponuje velmi širokým a neuvěřitelně pestrým spektrem odstínů a tónů, takže poskytuje bohatou škálu možností, kombinací a pestrých variací. Samozřejmě, že to není úkol pro amatéra nebo nadšeného milovníka této královny barev. Pracovat ve vymezeném prostoru pouze s bílou a s odstíny bílé, zvládne pouze skutečný profesionál, zkušený designér a odborník na bytovou architekturu. Jako při každé tvořivé činnosti existuje i zde velmi, skutečně velmi tenká hranice mezi špičkovým výsledkem, rozpačitým “nedodělkem” nebo totálním “propadákem.”
Vrátím se ale zpět k mému vyprávění. Na začátku mého „bílého příběhu“ byl byt, který jsem sice užívala, ale přiznám se, bez žádného velkého nadšení. Nesl ještě výrazné stopy bývalých majitelů a působil zvětrale a nevýrazně. Po nečekané vlastnické změně se přede mnou otevřela šance proměnit tento prostor novým originálním způsobem. Je nad slunce jasné, že inspiraci jsem dlouho nehledala, tím spíše, že jsme na tento nápad byly dvě. Byt jsem chtěla zrekonstruovat nejen pro sebe, ale i pro svoji přítelkyni.
Shodou šťastných náhod a osudových siločar má moje přítelkyně téměř navlas stejný vkus. Vyznává rovněž klasický vyvážený styl a čistý dizajn, takže snu o bílém interiéru našeho společného bytu nestály v cestě žádné zásadní překážky. Její cesta k bílému okouzlení byla přesto trochu jiná, než ta moje. Její maminka vlastnila vyhlášený krejčovský salón, kde se šily pouze exkluzivní, originální a oceňované modely. V tomto nepopsatelném prostředí trávila celé dny a nechala se hýčkat barvami, látkami a střihy. Když se jednou rozpovídala, jak ji vždy přitahovala bílá a když s touto barvou maminka pracovala, tak se vždy snažila být nablízku. Bylo ve své podstatě jedno, zda maminka stříhá látku na límec nebo chystá model pro nevěstu – pomáhala ji, a nechala se opíjet bílými liniemi, záhyby a plochami. Věděla jsem, co mi chce svým vyprávěním říci. Měly jsme stejnou krevní skupinu a společně jsme cítily ty jasné vibrace plynoucí z bílého světa.
Jednoho dne jsme obě stály uprostřed toho původního nevýrazného domu a uvažovaly, kdo by nám s naším bělostně bílým světem dokázal pomoci. Protože máme obě rády společnost, tak jsme díky přátelům poměrně rychle získaly zajímavý kontakt na paní Pavlínu Lipkovou a její firmu ORIGINE INTERIER DESIGN, návrhy interiérů domů, designový nábytek Praha. Při prvním společném setkání v trojici jsme se zpočátku trochu oťukávaly, neboť bílý a pouze bílý interiér je výrazně více, než pouhá výzva a paní designérka chtěla dokonale pochopit naši motivaci a naše představy. Myslím si, že po jistém čase, delších úvahách a sérii náčrtů jsme společně objevily podstatu jejího záměru a našly cíl, kterého musíme a chceme dosáhnout.
Samotný základ zůstal neměnný. Celková rekonstrukce bude sice geneticky bílá, ale s četnými mutacemi bílé tak, aby konečný výsledek nepřipomínal pouze bílou unavující plochu čerstvě napadaného sněhu. Když jsme všichni tři poznali alchymii již vzpomínaného bílého univerza, byl náhle společný start o to jednodušší a poměrně rychlý. Klíčovým slovem se stala kombinace. Jednalo se o to, dokázat kreativitu a odvahu zároveň, sladit početné odstíny bílé tak, aby v konečném finále nevyzněl interiér chladně, odtažitě a sterilně. Od samého začátku bylo jasné, že se nejedná o žádnou procházku růžovým sadem, tím spíše, že volba padla na samotnou královnu mezi barvami. Paní Lipková tak měla před sebou výzvu, která opravdu tak často nepřichází. Dnes mohu s klidným svědomím říci, že tento nelehký úkol zvládla výborně a jsem přesvědčena, že nemluvím pouze za sebe.
Začaly jsme s nápady pro obývací pokoj. Když si ho dnes prohlédnete, najdete v něm hned tři odstíny bílé. Prvním odstínem byla tzv. zastřená bílá, kterou designérka dala do kontrastu s cukrově bílou. Oba tyto valéry bílé zkombinovala s nebeskou bílou, která svým zvláštním kouzlem téměř nabádá k lehkému namodralému tónování. Asi není nutno zdůrazňovat, že obývací pokoj funguje v celém našem bytě jako dávné tuskulum, tedy něco jako určitý druh únikové zóny či primárního relaxačního prostoru. Tři bílé odstíny jedné barvy nám tak poskytují tlumené a útulné místo pro rozhovory, mlčení nebo dialog s hudbou či pohodu nad řádky z pěkné knihy.
Podlahu v místnosti jsme – v kontextu jednotící myšlenky – zvolili celodřevěnou, parketovou a pochopitelně opět v bílém odstínu. Kvůli kontrastu, formě její ochrany resp. jako typický designérský prvek jsme vybrali tlumeně bílé, ručně pletené koberečky. Vytvářejí téměř dokonalý kontrast s cukrově bílými, zářivými konferenčními stolky a křesílky. Délku celé stěny nápadným způsobem lemuje pohodlná sedací souprava vyrobená na míru, která charakter obýváku výrazně podtrhuje a vyzdvihuje. Pochopitelně, že bílá byla vybrána i pro dekorační polštáře, které hravě a nápaditě rozbíjejí linii sedačky.
A co stěny? Mnozí víme, že netradiční volba moderního, jednolitě bílého interiéru předpokládá splnění jedné nepsané, ale zásadní podmínky. Stěna se má – obrazně řečeno – rozbít či spíše dotvořit obrazy, fotografiemi a dekorativními předměty tak, aby bílé pozadí nevytvářelo výše zmiňovanou plochu čerstvého sněhu, a zároveň dalo elegantně a nenuceně vyniknout věcem, které na ni spočívají. Naše stěna získala odstín zářivě bílé s téměř mystickým nádechem modrého tónu. Na tomto bílém působivém kontinentu jsme vzápětí – namísto fotek a obrazů – umístily cennou sbírku našich starožitných talířů. Kdysi byly vystaveny pouze v prosklených vitrínách, ale po rozhovoru s paní Lipkovou jsme se dohodli na inovativní variantě. Nejen, že jsou bez skla jaksi svobodnější a barvy v přímém světle výraznější, ale pomohly nám v novém obýváku vytvořit nesmírně zajímavý a originální dekorativní prvek.
Barevné a designové ztvárnění kuchyně vypadalo v prvních chvílích jednoduché, ale tři ženy nad jedním stolem se skvělým nápadem, hýřící vlastními představami – to potřebuje určitý čas na objevení společného východiska. Jsem přesvědčena, že se nám to podařilo. Paní Lipková připravila na výběr bílé odstíny se jmény, které půvabně odrážejí poslání každé kuchyně – proto se v naší menu svatyni zjevila mléčná, smetanová, vaječná či krémově bílá. Finále dopadlo více než skvěle.
Kuchyně vyzařuje nenapodobitelné světlo, ba přímo hřeje a každý – včetně nás, kdo do ní zavítal, ji označil jako útulnou a působivou část celého bytu. Bílá barva se v prostoru objevuje v různých intenzitách, přičemž je nápaditě kombinovaná s okrovou a žlutou, což logicky vede ke vzniku teplých odstínů bílé. Celý tento soulad prostoru, linií, forem a barev vynalézavě podtrhuje příjemné měkké osvětlení. Objevuje se nejen v jednoduché, ale tvarově čisté digestoři, ale rovněž také v LED podsvícení spodní části kuchyňské linky.
Dnes je prostor kuchyně doladěn i v tom sebemenším možném detailu – snad až na hranici samotné dokonalosti. Kuchyňskou linku jsme si nechaly vyrobit na míru. Při jejím navrhování jsme se vzdaly tradičních horních skříněk, takže tato neortodoxní konstrukce pomohla ještě více vyniknout lesklé stěně s motivem kamínků. Proto se jediným úložným prostorem v horní části linky stala subtilní chromovaná police. Stala se místem na odkládání utěrek a různých pomůcek či nástrojů pro vaření. Vzhledem na naši společnou a nedělitelnou vášeň k bílé a jejím odstínům, bylo vlastně logickým řešením, že kuchyňské spotřebiče a nádobí budou rovněž bílé. Mluvit o tom, že jsme tímto způsobem dosáhly celkovou čistotu, ladnost a soulad prostoru nové kuchyně už zřejmě nebude vůbec nutné. Kuchyně přes velké bílé plochy, detaily a použité prvky nezískala žádnou sterilní a neosobní atmosféru, naopak poskytla nám skutečně osobitý charakter, který si uživatel i návštěvník velmi rychle osvojí.
Asi nikoho nepřekvapí, když prakticky každá žena zkonstatuje, že koupelna je často jediným a pravým azylem – místem, kde se cítí sama sebou, místem, které ji často pomáhá získat každodenní jistotu a rovnováhu. Obě jsme velmi hrdé a šťastné, že se nám podařilo tuto úvahu „přetavit“ do hmatatelného a obdivuhodného celku. Je pochopitelné, že největší zásluhu na dokonalém výsledku má opět paní Lipková a její cit zkušené profesionálky.
Myslím si, že největší vlnu radosti nám přinesl první pohled na dřevěné obložení stěn na stěně za zrcadlem. Nejde pouze o fakt, že k tomuto účelu bylo použito dřevo, ale jde zejména o to, že dřevo je natřené měkkým a teplým odstínem bílé, takže se podařilo zachovat a zároveň zvýraznit jeho přírodní kresbu a přirozenou strukturu. Právě tento prvek přirozenosti se na celé stěně jeví jako ten nejkrásnější.
Samotné umyvadlo a úložná plocha pod zrcadlem resp. kolem umyvadla byly zrealizovány jako jeden masivní celek, takže se nám v tomto případě podařilo dosáhnout vyvážené a působivé kombinace čistoty barev a čistoty tvaru. Dovolte krátké odbočení. Esteticky je tento prvek v celém prostoru skutečně jedinečný a krásný, ale z praktického hlediska je opravdu dokonalý. Udržovat v čistotě velkou plochu, kde nejsou žádné spáry a škvíry nebo jinak utajená místa pro nečistotu, to potěší jistě každého – praktickou a moderní ženu dvojnásobně.
Skutečným zásahem do černého – v našem případě do bílého – bylo rozhodnutí umístit do zrekonstruované koupelny oválnou volně stojící vanu. Má místo přímo pod oknem, takže uprostřed teplé vody a voňavé pěny máme možnost sledovat živý a neustále se měnící obraz okolní přírody a města. Když se v tuto chvíli hříšně zasním – tento čarovný okamžik vyznívá mnohem romantičtěji v kruhu hořících svíček, ale to je již pouze má osobní a tajná radost. Asi tak nějak si představuji ten vůbec nejvyšší rating v žebříčku fantastické relaxace.
Myslím si, že nevětší poděkování patří paní Pavlíně Lipkové a její společnosti ORIGINE INTERIER DESIGN. Pouze s jejich přispěním se náš byt změnil na bílý interiér uprostřed velké bílé. Vždy, když vstoupím do bytu, tak mám před očima mé dětské obrazy střapatých děr na modré obloze. Již si, bohužel nevzpomínám, ale možná právě takto jsem si představovala to velké bílé místo za modrou hladinou, které jsem si tehdy – tak strašně moc přála spatřit…
