Jsem umělec tělem i duší a jsem jedním z těch šťastlivců, kterým bylo umožněno se živit tím co ho baví. Vždy jsem si říkal, že na stará kolena, až budu potřebovat klid, si chci si otevřít svoji restauraci, spojenou s penzionem. Místo, kde bych mohl trávit čas a mohl dál tvořit, bez shonu, již jen tak, pro zábavu. Místo, kde bych se mohl potkávat s přáteli, umělci, kde by nám bylo všem příjemně.
Nechtěl jsem žádné přepychové prostory, chtěl jsem útulnou, pěknou taverničku, kde bych se cítili jako doma, a nejen já, ale i moji hosté. Představu jsem měl a na pomoc jsem si přizval paní designérku Pavlínu Lipkovou, z ORIGINE INTERIER DESIGN, návrh interiéru restaurace, designový architekt Brno. Paní Lipková mi nejen pomohla utřídit mé myšlenky, ale zároveň vytvořila návrh a chopila se i samotné realizace.
Vymysleli jsme design v tradičním Srbském stylu. Naše rodina má v těchto končinách kořeny a myslím, že spoustu lidí rádo zavítá do takové útulné taverny, která má duši. Duše, to je to, co některým prostorům, kde se občas pohybuji, chybí. Jsou to neosobní místa, studená a neútulná. Proto jsem chtěl něco jiného. Tady se člověk může cítit jako u babičky a dědečka, na chatě, no prostě jako doma. Každý si tu jistě najde to svoje. To byly mé představy.
Ze svých cest jsem si přivezl spoustu suvenýrů a naše půda také odkryla několik pokladů, památky naší rodiny, a tak jsem je mohl do mé nové restaurace zakomponovat. S paní Lipkovou jsme vybrali to, co se do návrhu interiéru hodilo. Rozpočet jsem neměl omezený, ale nechtěl jsem drahé vybavení, chtěl jsem využít i možnost bazarů a antikvariátů, ve kterých najdete někdy opravdové skvosty a jak jsem již řekl, jsou to pro mě věci, které mají duši.
Jsem přesvědčen a přečetl jsem si na toto téma i řadu článků a studií, o tom, že vliv a výběr materiálu, může na člověka velmi působit, jak příznivě, tak nepříznivě. Proto jsem preferoval přírodní materiály jako je cihla, dřevo, rákos, různé tkaniny, které jsou mi pocitově příjemnější.
Důležitým faktorem pro pocitově příjemné prostředí je i osvětlení, pro tento prostor paní Lipková vybrala teplé žluté světlo. Prostory už ovšem byly navrženy tak, že zde bylo i dost světla denního, které stejně máloco nahradí, a tak jsem byl za něho rád. Do velkých oken, tak paní Lipková zvolila pouze kostkované červeno-bílé záclonky, tak aby světla propouštěly co nejvíce.
Prostor je členěn do několika částí, jsou zde dvě větší místnosti a menší salónek. Podlahy jsou dřevěné. Liší se v tom, že ve větších prostorách byla zvolena masivní dřevěná podlaha z prken a v malém salónku je podlaha udělaná z dřevěných parket, což se do menšího prostoru hodí víc.
Salónek tak, s trochou představivosti, připomíná takovou malou světničku. Je zde několik stolů, každý je jiný, jak velikostně, tak tvarově, každá židle je jiná, což se ostatně opakuje v celém prostoru restaurace. Na zdi najdete několik tradičních tkaných obrazů s motivy květin či různých geometrických tvarů. Je zde i spousta keramiky a porcelánových talířů, které zdobí stěny. Na policích jdou dekorační, tradičních předměty, jako jsou dózy, hodiny, lahve a obrázky. A na stolech poté najdete klasické háčkované dečky nebo ručně vyšívané látkové ubrousky, které tu mám jako památku na mojí babičku. Tradiční dekorace samozřejmě naleznete i v ostatních místnostech. Opět se zde objevují dečky, talíře a v hlavní místnosti u baru najdete i starý šicí stroj a kovové svícny.
Zajímavým prvkem, jsou i tapety na stěnách, tam kde není přiznána cihlová zeď. Takové tapety, s motivem lístečků a ornamentů v pistáciové, žluté a oranžové barvě, u nás myslím najdete, již jen v opravdu starých bytech. Spodní část stěny je v salónku, pod oknem, obložena dřevěnými kůly s proutím a v dalších místnostech na ně navazuje, jako obložení, zelený plůtek.
Prostor je navržen tak, že ač je každý kousek jiný a jakoby nesourodý, ve výsledku působí interiér příjemným a uceleným dojmem a musím říct, že paní Lipková odvedla skvělou práci. Duše tomuto prostoru nechybí.
