Když zdědíte chatu, kterou jste milovali v dětství, rozlije se vám v srdci radost a nemůžete se dočkat, až ji opět spatříte. Tak jsem to alespoň měla já. Už jsem se těšila na trošku teplejší konec zimy, kdy i u nás poleví sníh a naše chata bude připravená uvítat své staronové majitele.
Pamatovala jsem si ji ještě, kdy jsme tu s partou místních dětí zažívali ty nejkrásnější prázdniny. K chatě patří i stodola a takové malé stavení, kde naši předci měli nějaké to zvířectvo. Manžel se rozhodl, že si z toho vytvoří malou dílničku. Je totiž vášnivý rybář, modelář a kutil. A já se těšila, že si vysázím pár kytiček a celou sezónu si budeme užívat klidu blízkého lesa.
Každé starší stavení má své bolístky stejně jako my. Naše chata přece jen má jednu vadu na kráse. Část chaty, která je blíže k řece bývala vždycky docela vlhká. Vzpomínám si, kdy jsem si jako dítě obkreslovala kontury plesnivých map na zdi a malovala jim očička a dělala z nich strašáky a duchy. Tenkrát mi to ani nepřišlo, že je v těchto místech cítit takový divně zatuchlý vzduch. Ba naopak jsem vždycky říkala babičce, že to tam hezky voní po houbách. Asi mi to připomínalo les a výlety na houby, které jsem tak milovala.
S jarem jsme se nastěhovali na chatu, pořádně vyvětrali, přivezli jsme voňavé povlečení a začali se zabydlovat. Pořádně jsem vygruntovala a za chvíli chata voněla jako rozkvetlá zahrada. Spodní místnost směrem k řece se moc nevyužívá a slouží spíše jako odkladiště různých věcí, proto jsem se tam dostala až po pár týdnech v jeden den, kdy manžel odešel na ryby jsem si řekla, že se podívám, jaké poklady se tam skrývají. Otevřela jsem těžké dřevěné dveře a z útrob chaty na mě dýchl „zkažený dech“ starých časů a plísně. Uf, to byla síla. Tato místnost má jen malé okénko na boku a probít se k němu a nezadusit se, nebylo nijak snadné. Přesto se to mému starému tělu po chvilce povedlo a okno bylo dokořán. Tady již léta nikdo nebyl a plísně si tam vytvořily svůj vlastní svět. Tohle chtělo pomocné síly. S rodinou jsme celou místnost vystěhovali a zjistili, že stěna je vlhká.
Odstranili jsme plesnivé mapy. Manžel vše pečlivě seškrábal a postříkal Ceresitem na plísně. To jsme zopakovali, a nakonec stěny vymalovaly až tu jednu vlhkou. Na nákupech v místním krámku jsem si postěžovala prodavačce a ta mi poradila Ceresit Stop Vlhkosti, a dokonce mi ho objednala. Je to pohlcovač vlhkosti, který funguje na základě tablet. Nainstalovali jsme a docela funguje. Dole se objevuje taková modrá vodička. Jediné, co nás dál trápí, je ta jedna zeď, tam to asi tenhle pohlcovač nezvládne a budeme si muset pozvat někoho ohledně vlhkosti zdí. Nu, pořád je to lepší, než to bývalo. Navíc jsme díky tomu vyřešili i nepěkné spáry v koupelně. Už byly takové divné, měla jsem pocit jako by tam uvnitř také rostla nějaká ta plíseň. Ale když jsem si byla pro Ceresit, prodavačka mi hned vybavila Re-new. Je to takový silikon, který jen nanesete přes ten starý a máte spáry jako nové.
Jitka, uživatelka Ceresitu
Děkujeme paní Jitce za její poutavý příběh. Problém, který paní Jitka popisuje, je hlubší. A bude potřebné pozvat odborníka, aby se podrobně na stěnu podíval. Ceresit Stop Vlhkosti dokáže pomoci v případě, že se bude jednat o vlhčí nevětranou místnost. Navíc nyní v limitované edici Aromatherapy dodává tablety, které nejen pohlcují vlhkost, ale navíc také voní. www.stop-vlhkosti.cz
