Když pomineme daný fakt, že pohled na orosená okna příliš nenadchne, nastává otázka, jestli lze kondenzaci považovat jen za tzv „kosmetickou“ vadu, nebo závažný problém. Odpověď je jednoduchá, všude tam, kde se dlouhodobě koncentruje vlhkost, hrozí riziko vzniku nepříjemných plísní.
Jak vůbec kondenzace vzniká? Kondenzace, či chcete-li rosení vznikne za předpokladu, když se teplý a zároveň vlhký vzduch střetne s chladnějším povrchem. V případě oken může být příčin několik. Ale skvělou zprávou je, že ve valné většině případů nejsou na vině okna a balkonové dveře samotná (naopak je to známkou toho, že okna velice dobře těsní), jako spíš způsob jejich vlastního užívání.
Odkud se vlhkost bere
Abyste mohli s kondenzací účinně bojovat a zvítězit nad ní, musíte nejprve zjistit, kde vůbec vzniká. Z tohoto pohledu rozlišujeme celkem čtyři možné příčiny a začneme u těch méně častých:
- Rosení okenních skel z vnější strany je jasným signálem, že okna mají vynikající tepelně-izolační vlastnosti. Venkovní sklo se v určitou chvíli ochlazuje víc, než je teplota okolí, a neohřívá se prostupem tepla z vnitřku ven. Nejedná se tedy o žádnou závadu, ale o přirozený jev v důsledku proměnlivého venkovního počasí, kterému těžko něco poručíme.
- Rosení v meziskelním prostoru znamená, že tento prostor není dokonale hermeticky uzavřen, jak by měl správně být, a vniká tam nežádoucí vzduch. Může to být způsobeno prasklinou na skle nebo také netěsností rámečku a spojení skel. Každopádně v tomto případě se jedná o závadu na okně, kterou v případě, že jste sklo či rámeček nepoškodili sami, ihned reklamujte.
- Rosení rámu ve funkční spáře či z vnitřní strany může mít o hodně více příčin. Například rosení rámu způsobené technicky špatně provedeným napojením okna na ostění, kde chybí tepelná izolace a tím se tvoří tepelné mosty. Rám se tak ochlazuje příchozím studeným vzduchem zvenku a teplý vzduch uvnitř místností na něm kondenzuje. Pravý původ rosení musí odhalit a pak řešit odborník, který by měl ověřit správnost celkového postupu instalace oken oproti projektu a posoudit, zda okna nejsou pokřivená atd.
Další nepříjemnou příčinou může být nesprávné větrání, tomu se věnujeme o něco níže. Nicméně rosení rámů je vždy závažný problém. Pokud by kondenzát uvnitř rámu zamrzl, může dojít například k úplnému poškození těsnění okna.
- Rosení okenních skel z pohledu vnitřní strany bývá nejčastějším problémem. Zejména u nových domů, ale i při rekonstrukcích starších budov. Na svědomí ho může mít velmi nízká vnitřní povrchová teplota skla a vysoká vlhkost v bytě. U nových oken, která splňují veškeré požadavky nejnovějších norem, by k povrchové kondenzaci docházet vůbec nemělo. Pokud ano, zamyslete se nad způsobem užívání vnitřního prostoru a nad dodržováním zásad správného a pravidelného větrání.
Dávejte si pozor na vlhkost
Nejčastější příčinou rosení plastových oken z vnitřní strany je vysoká vlhkost v místnosti. S ní se můžete potýkat nejen u nových staveb, ale i u starších domů nebo dokonce i paneláků. V některých účelových místnostech, jako jsou například koupelny nebo prádelny, se s vyšší vlhkostí počítá. I tak byste měli mít při koupání či sprchování zavřené dveře, aby se vzniklá pára zbytečně nešířila po domácnosti, a rámy oken sušit a případně i dezinfikovat. Vlhkost zvyšuje také domácí vaření (používejte digestoře), sušení prádla a množství pokojových rostlin atp.
Aby vzduch mohl optimálně cirkulovat, zdroj tepla by měl být umístěn bezpodmínečně pod oknem nebo v jeho těsné blízkosti. Pozor na závěsy i žaluzie. Vnitřní žaluzie omezují následný pohyb vzduchu po skle a mohou vznikat tzv. studené kapsy, v nichž dochází k nepříjemné kondenzaci. V chladných dnech proto raději žaluzie vytahujeme.
Jakkoli se zdá být tato otázka kondenzace banální, příjemné klima v místnosti je nezbytným předpokladem k tomu, abyste se doma cítili dobře. A nejen to, vlhkost v interiéru má zásadní vliv na kvalitu celého vašeho zdraví. Přestože hygienické normy tolerují vlhkost v interiéru mezi 30 až 70 %, ideální je 40 %. Dlouhodobá vlhkost vyšší než 50 % už může vyvolávat určité zdravotní neduhy způsobené nadměrným množením bakterií a roztočů či růstem plísní.
Zdravotní riziko není jediným negativem vyšší vlhkosti v bytě. Je zapotřebí si uvědomit další fyzikální jev, tzv. entalpie. Vzduch nasycený vodní párou totiž potřebuje ke svému ohřátí mnohem vyšší teplotu, než vzduch sušší. Rozdíl potřeby tepla při vytápění místnosti s 45% vlhkostí a 70% vlhkostí může být mnohem vyšší i o celých 20 %.
Vysoké školení větrání
Nežádoucí vlhkosti v interiéru tedy zabráníte pouze správným větráním. Vhodný způsob větrání budovy by měl být už součástí jejího projektu, neměl by jím být pověřován dodavatel oken. Slyšeli jste už pojmy jako štěrbinové větrání, nárazové či příčná ventilace? Možná neslyšeli, ale určitě je budete znát. Štěrbinová ventilace se jinak nazývá „ventilačka“, kdy okno pootevřete na úzkou štěrbinu. Pro dlouhé větrání však odborníci tento způsob nedoporučují, jelikož dochází k výraznému ochlazení okenního ostění a vzrůstá tak nebezpeční vzniku kondenzační vody, tedy tvoření plísní. Při nárazovém větrání je třeba na velmi krátkou chvíli (4–10 minut) otevřít okno dokořán. Dojde k rychlé výměně vzduchu i při minimálních energetických ztrátách. A příčná ventilace je ve své podstatě průvan, kdy téměř na okamžik (2–4 minuty) otevřete dokořán nejen všechna okna, ale i dveře a průvan vymění veškerý vzduch v daném prostoru. Tento způsob ventilace je úplně neúčinnější, nestihnou se ochladit stěny a provádět by se mělo hned několikrát za den. A také nezapomeňte před větráním topení buď vypnout, nebo ztlumit na minimum.
Větrání při úplně „zavřeném“ okně
Přesto že je valná většina oken vybavena tzv. mikroventilací, tento způsob výměny vzduchu odborníci příliš nedoporučují. A to hned z několika jednoduchých důvodů. Nízká průvzdušnost nezajistí potřebnou výměnu vzduchu v interiéru, ve funkční spáře může vzniknout kondenzát nebo také namrzat těsnění. Při otevřené mikroventilaci se navíc rapidně snižuje zvukotěsnost okna a, co je nejdůležitější, sníží se celková bezpečnost. V případě vloupání skrz okno v pozici mikroventilace nemáte u pojišťovny žádnou šanci na pojistné plnění.
Přesto existují dvě skvělé možnosti, jak větrat i při „zavřeném“ okně. Označují se jako větrání štěrbinami integrovanými do výplně stavebních otvorů a vyžadují nevratné zásahy do okna. První z nich je systém větracích kanálků, kdy se do rámu okna vyfrézují typické otvory, aby jimi mohl vzduch proudit dovnitř a zároveň ven. V tomto případě však hrozí riziko vzniku kondenzátu uvnitř celého rámu, proto ani toto opatření není příliš vhodné. Pokud byste se ho chtěli v budoucnu vyvarovat, nezbyde vám, než vyměnit celá okna za úplně nová. Nejpokročilejší metodou je použití větrací klapky. Funguje na jednoduchém principu rozdílů tlaků vzduchu. Klapka upevněná na příslušném rámu pak působí jako ventil, který umožňuje výměnu vzduchu a tím zabezpečuje cirkulaci v místnosti při zachování podstatných vlastností okna včetně minimalizace tepelných ztrát i zvukového útlumu. Teplý vzduch odcházející z místnosti prochází rámem okna a ohřívá tak studený vzduch, který přichází zvenčí. Jednodušší klapky vymění 5–7 m3 vzduchu za hodinu, modernější klapky umožňují i vlastní specifické nastavení a výměnu 12 až 35 m3 vzduchu za jedinou hodinu.
Kvalitními okny proti nepříjemné kondenzaci
Při výběru oken dejte přednost kvalitním okenním rámům a zasklení s vyšší tepelnou izolací. Dvojskla jsou ke kondenzaci mnohem náchylnější než trojskla, která mají rapidně vyšší vnitřní povrchovou teplotu.
Pamatujte si, že čím nižší hodnota Uw (Uf, Ug), tím mnohem menší riziko rosení oken. A totéž platí i pro použité komponenty jako distanční rámečky, meziskelní plyn apod.. Zejména pro povrchovou teplotu skel má tento distanční rámeček použitý mezi skly velký význam. Při použití staršího typu hliníkového rámečku je povrchová teplota na styku rámu a zasklení asi o 4 stupně nižší, než v situaci použití plastového distančního rámečku.
Z obecného hlediska lze doporučit okenní profily, které umožňují mnohem větší hloubku zasklení. Standardem je zapuštění skla kolem 15 mm, kvalitnější systémy počítají se zapuštěním skla do 20 až 25 mm. Kvalitní Systémy Prestige a Eforte od společnosti Inoutic mají hloubku drážky na zasklení 25 mm, což znamená, že sklo je osazeno v hloubce asi 20 mm, rozdíl tvoří tzv. distanční podložka.
Jak se tedy opravdu zbavit orosených oken? Základem jsou především kvalitní okna s kvalitním zasklením, která musí být zároveň i odborně nainstalována. Pokud se i přesto případná kondenzace objeví, už víte, že musíte zjistit příčinu. Hlavně si pohlídejte vlhkost v interiéru a pravidelně a v dostatečné míře větrejte každý den. Pak už vás orosená okna trápit nikdy nemusí.
