Pokud v dnešní době někdo z lidí vysloví větu, že jeho život formovalo prostředí a lidé v jeho blízkosti, tak je to všeobecně chápáno jako přežité a nudné klišé. Samozřejmě, že tato myšlenka platila a vždy platit bude, i když v současnosti se spíše věří nepřehledné virtuální realitě nebo zahlceným sociálním sítím, než-li přímému lidskému kontaktu. Pozor – tyto věty nepíši kvůli nějakému zbytečnému polemizování bez cíle. Můj život skutečně formovali dva lidé a jejich domácí prostředí. Ne, nebyli to rodiče, jak by se logicky nabízelo, přestože jim oběma za vše ostatní zůstanu navždy hluboce vděčná.
Můj osud zcela zásadním způsobem změnili postarší manželé, kteří žili na konci naší ulice – ulice, která pro mne vždy zůstane třešňová, neboť právě stromy třešní lemovaly celý její okraj.
Začněme ale od začátku. Pocházím z nevelkého města, kde jsem prožila dětství i léta dospívání. Asi pro svět děvčátek a dívek neřeknu nic objevného – od malinka jsem zbožňovala oblékat panenky, sebe sama, ale i mladšího bratra. Nanosila jsem si do pokojíčku nejrůznější odstřižky, zbytky a kousky textilních látek, které jsem doma našla a začala vytvářet své dětské modely. Tímto způsobem jsem trávila dlouhé hodiny a celé dny, a svět byl neuvěřitelně nádherný.
Jednoho rána mne maminka vzala za ruku a vedla letní ulicí. Na jejím konci stál nevýrazný, ale čistý a uspořádaný dům. Po chvíli se objevila starší milá paní a uvedla nás dovnitř. Maminka si s tou paní povídala, zatímco já zůstala stát jako v pohádce. Všude kolem nás ležely velké balíky látek, krabice s knoflíky, nitěmi a pod oknem odpočíval starý šicí stroj s velkým kolem. U stěny stála velká a od častých dotyků rukou zažloutlá krejčířská figurína. Na velkém širokém stole byly nastříhané kusy červené látky a u nich stál starší pán v brýlích s bílou, pečlivě upravenou bradou. Zpoza skel se na mne dobrosrdečně usmál a v prstech se mu zaleskla jehla s červenou nití. Pochopila jsem, že toto je ta krejčovská dílna, o které mi maminka tak často vyprávěla, a z té červené krásné látky budou moje letní šaty, kterých jsem se již nemohla dočkat.
Od této chvíle se pro mne všechno zcela změnilo. Již na druhou zkoušku jsem šla sama, potom opět a ještě jednou. Se starším manželským párem jsme si tak upřímně padli do oka, že mé návštěvy dostaly charakter pravidelnosti a to několikrát týdně. Po čase to již nebyly pouhé návštěvy, ale začala jsem se postupně učit, abych se stala stejně tak dobrou krejčovou, jako byli oni dva. Stříhala jsem, přišívala, obšívala, entlovala, navrhovala i brala míry. Byla jsem nevýslovně šťastná a zároveň přesvědčená, že ti moji bělovlasí andělé také. Objevovala jsem a postupně začala chápat ten pestrobarevný svět látek, nejrůznějších textilií, technologických postupů, krejčovských triků, zákonitostí a pravidel střihů, umění žehlení, všechna ta zákoutí všemožných nápadů a skrytých tajemství lidských proporcí.
Musím ovšem doplnit, že nezůstalo pouze u šití pro dámy nebo pány. Takové maloměstské krejčovství muselo zvládat i další druhy krejčovských prací. Šili jsme záclony, ubrusy, povlečení na postele a také třeba natěšeným nevěstám různou výbavu apod. Víte například, co je voál nebo třeba žinilka? Pamatuji se, že když jsem sedávala u nepřeberných a nikdy nekončících palet různých látek, tak mi paní Bětka trpělivě vysvětlovala co je co.
Dozvídala jsem se, že třeba voál je většinou lehký druh textilie, který se používá na šití záclon. Žinilka má ale jiné poslání, nejčastěji ji najdeme na sedačkách a židlích, neboť se používá jako potahový materiál, může být ovšem použita na šití dekorativních závěsů a různých doplňků.
Abych ale toto téma alespoň trošičku doplnila – na závěsy nebo přehozy na postele, je vhodné použít rovněž žakár. Vzor této látky vzniká různou strukturou vazeb a objevuje se tak i na japonských zástěnách nebo římských roletách. Organza mi zpočátku voněla po šeříku z jarních zahrad, ale je to lesklá tkanina z polyesteru. Hodí se do interiéru a vyniká vedle skla, plastu nebo chromovaných prvků. To vše je jen pouhým zlomkem krejčovského umění, do kterého mě paní Bětka s manželem trpělivě zasvěcovala.
Po jistém čase jsem zcela pochopila, že textilie mně dokonale proměnily život a já se již nechci věnovat ničemu jinému. Sama pro sebe jsem si našla několik pádných důvodů a argumentů, proč budu textilie a látky každý den vnímat jako určující prvek moji práce. Pro celkový obraz tohoto příběhu ještě doplním důležitou informaci. Po ukončení vysokoškolského studia jsem se stala módní návrhářkou. Nyní mám nejen svůj vlastní a vcelku dobře prosperující ateliér, ale rovněž se věnuji textilnímu návrhářství, které mne, nejen pro originální modely a nápady, vždy nesmírně lákalo a naplňovalo. A jaké jsou ty důvody a argumenty, které jsem již dopředu naznačila?
Jsem přesvědčená, že látky a textil tvoří základní prvek pro zútulnění každého interiéru. Do jakékoliv místnosti spolehlivě a jednoduše přinesou pocit intimity, pohodlí a krásy. Díky nim si nejen vytváříme, ale i chráníme své soukromí. Dovedete si představit okna bez záclon či závěsů? Výběrem textilií rovněž prostoru propůjčujeme pestrost, barevnost, rytmus, kontrast a nejrůznější nálady, a to se ještě nezmiňuji o milionech vzorů a jejich nekonečné univerzálnosti.
Neměli bychom totiž zapomínat, že dekor či vzor o nás dokáže vypovědět daleko více než bychom si vědomě přáli. Prozrazuje vkus, estetické cítění nebo schopnost pracovat s barvami a jejich světem. Například geometrické vzory se spíše hodí k modernímu nábytku, naopak drobné květy a pastelové barvy rozzáří venkovsky nebo romanticky laděný prostor. A pokud navíc potřebujeme dynamiku a energii, je vhodným řešením sáhnout po pruzích. Jednoznačně platí staré a ověřené – méně bývá více. Textil můžeme svobodně a lehce měnit a přizpůsobovat tak okolí svým momentálním představám. Závěrem snad jen připomenu, že látky jsou dnes dostupné a cenově přijatelné, takže nápadům a změnám se v tomto ohledu žádné meze nekladou.
Své učitele a bělovlasé anděly s jehlami, jsem bohužel již dávno ztratila, ale nic z toho, co mě darovali nezůstalo bez pokračování a nových kapitol. Moje práce se mi stala koníčkem, a to co dělám bych nevyměnila za nic na světě. Připravuji návrhy, pracuji s textilem, šiji, setkávám se s novými lidmi a společně s nimi sdílím jejich radost.
Možná to vyzní trošku majetnicky, ale ten dům na konci ulice – kde jsem si zkoušela své první červené šaty, tak ten dnes patří mně. Moji andělé s jehlami navždy odešli, a jejich příbuzní o toto místo, které pro mne tolik znamenalo a znamená, neprojevili žádný zájem. Dům jsem tedy se štěstím koupila a začala uvažovat o změnách, které by mu postupně vrátily ztracenou energii, ale zároveň nepoškodily jeho krásnou duši – to bych za žádných okolností nepřipustila.
Stavební úpravy byly v režii mých dobrých přátel, kteří s citem respektovali všechny moje představy a nároky. Interiér ovšem potřeboval jiné ruce. Hledala jsem a vytipovávala velmi poctivě, neboť mi bylo jasné, že ty stěny si zaslouží mnohem více, než-li nábytek či doplňky.
Nakonec jsem sehnala kontakt na paní Lipkovou a její společnost ORIGINE INTERIER DESIGN, návrhy interiérů bytů Brno, dizajnový nábytek.
Reference a její zhlédnuté práce, které ji osobně předcházely, mě již pouze utvrdily v názoru, že se jedná o svébytnou osobnost, která je kreativní, originální a používá svůj vlastní výtvarný jazyk. Navíc se ke mně dostaly autentické hlasy umělců a lidí z oblasti módy, kteří mi mé pocity a první hodnocení rádi potvrdili. Nejednou dokonce prezentovali její hodnotné nápady i u sebe doma. Byla jsem tedy již vlastně rozhodnutá.
Architektem proměněný, ale svou duší stejně krásný dům, který jsem si tak dobře pamatovala z dětství, získal jednoduché linie vyzdvižené moderními prvky. Vše zvýraznily zajímavé a působivé detaily, které prostor naplnily životem a úsměvy mých andělů s jehlami. K domu patří i menší upravená ovocná zahrada, takže akcent na přírodní odstíny, které jsme s paní designérkou zvolili, získal své přirozené kořeny. Abych nezapomněla na barvy. Miluji tlumené, tiše, ale čistě hovořící barvy, které ponechávají člověku svobodný prostor na myšlenky a příběhy. S paní Lipkovou jsme tuto záležitost cítily identicky – do těchto proměněných prostorů se právě proto hodí takto namíchaná paleta.
Nový obývací pokoj možná nikoho nepřekvapí šedým dřevěným obložením na stěnách. Já jej, ale vnímám jako velmi praktický designový prvek, který rozhodně tomuto prostoru propůjčuje mnohem více útulnosti a pohody. V souladu s obložením, jsou i stěny obýváku dotvořeny šedivou tapetou, což interiér výrazně dotváří. Světlo v místnosti reprezentují industriální svítidla, které poskytují příjemné a hřejivé osvětlení v kontextu současných trendů.
O hnědé sedačce jsem již dávno snila a paní Lipková mi tuto volbu s úsměvem potvrdila. Její přírodní hnědý odstín harmonicky koresponduje s šedým pozadím stěn, přičemž hnědou měkkou plochu v kontrastu doplňuje proutěné černé křeslo a tkaný rovněž přírodní sisalový koberec. Celý tento kout zbožňuji. Abych při tom nadšení nezapomněla – zátiší skvěle doplňují dva konferenční stolky. První se prezentuje černým dekorem dřeva a druhý je menší a nabízí korkovou desku a černé kované nožičky. Dokonce se dá celý složit, takže v případě potřeby lze okolo proutěného křesla a sedačky lehce rozšířit místo a to pouze několika šikovnými pohyby. Všechny tyto tmavé přírodní barvy oživuje bílá umělá kožešina a dekorační polštářky z různých materiálů a s množstvím motivů.
Nejsem nijak háklivá ani prudérní, takže se můžete podívat i do ložnice. Samozřejmě, že přírodní barvy s převládajícími prvky šedé a hnědé nesmí chybět ani zde. Poměrně velký prostor rytmicky dotváří sisalový koberec, přesně takový jako mám v obýváku, pouze jsme vybraly jiný barevný odstín. V ložnici najdeme i velmi netradiční semišový konferenční stolek a jednoduchou poličku, kde jsou vystaveny dekorační předměty, které pro mě mají symbolickou hodnotu.
Protože ráda a dlouho spím, přišlo na řadu to nejdůležitější – postel. Pokud si vzpomínám, již od dětských let jsem snívala o sladkém spánku pod baldachýnem nebo chcete-li velmi poeticky řečeno – v posteli s nebesy. Bohužel, nebylo mi to nikdy dopřáno a nezbylo nic jiného, než čekat. No a vyplatilo se! Večery a noci, které trávím doma, pro mne skončí v široké a pohodlné posteli s šedým taftovým baldachýnem. Je jen škoda, že slovo radost tyto výjimečné chvíle vystihuje pouze částečně – neboť mhouřit oči do ranního slunce s nebesy nad hlavou, je přece vhodné pouze pro někoho se šlechtickou modrou krví.
Druhým top-oblíbeným místem mého domu je koupelna. Ve svém okolí neznám jedinou ženu, která by její nezaměnitelný azyl nezbožňovala. Já – pochopitelně – nejsem žádnou výjimkou, ba právě naopak. Stěny toho mého vzácného intimního zázemí mají šedivou výmalbu, což je po kapitolách viděných již v ložnici a obýváku celkem pochopitelné. Volně stojící bílá retro vana svou klasickou vyvážeností a křivkami doslova láká. Ze stěny s nádechem dávno minulých časů dominuje masivní chromovaná baterie s růžovým zlacením, což tomuto místu dodává překvapující tóny dávno ztracené nostalgie.
Tento návrh paní Lipkové mne v první chvíli nezaujal, ale dnes jsem za něj upřímně vděčná.
Nad vanou je totiž upevněn lehoučký bílý prošívaný závěs, nebo spíše záclonka, který však nemá vysloveně dekorační rozměr, ale evokuje fantastický relax v oblacích – vysoko nad všemi problémy a všedními starostmi. Tyto chvíle, strávené ve voňavé a nadýchané pěně, se skleničkou vína, bez telefonu v blízkosti a s bílým závěsem nad hlavou, patří k mým zamilovaným – často se mi stává, že zcela ztrácím pojem o čase a doslovně létám v oblacích.
Můj dům a můj malý pracovní koutek. Chci jen velmi krátce upozornit, že jej používám zejména jako prostor na přemýšlení, na první skicy, nápady, úvahy nebo popřípadě na vyřízení korespondence. Všechno ostatní realizuji výlučně v ateliéru, který na pracovní koutek navazuje. Záměrně jsem stavebními úpravami nechala ateliér od obytné části trochu oddělit, protože soukromí je pro mne více než svaté. Proto v tomto případě věta – host do domu, Bůh do domu – zcela neplatí, i když hosté jsou u mě stálým atmosférickým jevem a já přitom služby uznávaných meteorologů nevyhledávám.
Už první pohled na pracovní prostor prozrazuje, že šedá barva a nápaditě využitý textil budou i v tomto případě zásadním spojovacím článkem. Podlahu jsme ponechaly téměř bílou a autentickým vzhledem hladkého betonu. Můj pracovní stůl tvoří masivní dřevěná deska se čtyřmi černými kovovými nohami. Židle se od vizuální myšlenky stolu příliš neodchýlila a proto je vyrobena ze světlého dřeva v kombinaci s černým sedákem.
Stěnu nad pracovním stolem jsem oživila netradiční textilní dekorací, která je z krémové pleteniny a s výrazným plastickým vzorem. Možná teď zazní otázka, cože vlastně jsou, ty dvě černé lesklé nádoby na podlaze? Tenhle nápad se mi zalíbil již v zárodku, i když se vlastně jedná o tradiční exotické koše. Jejich novým posláním v mém ateliéru je, v první řadě výrazná dekorativní úloha a zároveň také jako atraktivní úložný prostor. Líbí se mi zejména jejich neokoukaný neevropský tvar, který připomíná koše indických fakírů – určené pro jejich tancující bezzubé nebožáky hady.
No, a to je vše, tedy vlastně téměř vše. Možná právě, díky novému a nápaditému interiéru paní Lipkové, prožívám ty první roky strávené vedle mých andělů s jehlami znovu, ale daleko intenzivněji. Hmm, a to jsem vám ani nestihla říci – ty první červené šaty mám stále u sebe a často na nich spočinu pohledem a zastavím se v myšlenkách. Jsem totiž přesvědčená, že šedá a červená si dokáží krásně, i když tichounce povyprávět.
